Vojenství a válečnictví
V souvislosti s všestranným výzkumem středověkých elit a centrálních aglomerací dlouhodobě prováděným v rámci Střediska pro slovanskou a středověkou archeologii, je věnována zvýšená pozornost i hlubšímu výzkumu fortifikovaných sídel, které byly po celý středověk nejen sídlem tehdejších elit, ale i centrem politického a vojenského života. Díky tomu na ně byly vždy primárně zacíleny vojenské akce a sídelní areály se tak mnohdy měnily v areály konfliktní.
Pozornost je jim věnována jak v souvislosti se zkoumaným podílem Starých Maďarů na kolapsu a pádu Velké Moravy a s tím úzce spojenou krizí státnosti na přelomu 9. a 10. století, tak v souvislosti s velkým okruhem důležitých otázek souvisejících s problematikou vytváření komplexního obrazu Moravy a Slezska v období 10. – 11. století, tedy v době těsně po zhroucení velkomoravských struktur a nástupu přemyslovského panství.
Právě hrady, které patří obecně k nejlépe prozkoumaným lokalitám, poskytují nejvíce relevantních informací k formulování širších historicko-archeologických závěrů o případné kontinuitě, obnově či vzniku nových politických a sídelních útvarů a struktur. Ukázalo se, že Morava nebyla zdaleka nějakou mrtvou zónou, nýbrž prostorem pomalu se vzpamatovávajícím z tragických událostí po pádu Velké Moravy a že její připoutávání k přemyslovským Čechám bylo záležitostí postupnou jak časově, tak i teritoriálně.
Stranou nezůstávají ani úzce specializované otázky týkající se fortifikací jako stavebního a konstrukčního fenoménu, jejichž modernizace byla vždy těsně spjata s vývojem militární dynamiky a mechaniky. Zvýšená pozornost je dlouhodobě věnována rovněž otázce přeměny starších fortifikovaných sídel ve vrcholně středověké hrady, stejně jako památkám hmotné kultury těchto sídel, které mohou vést k prohloubení znalostí o hmotné kultuře raného a vrcholného středověku obecně a mohou nám zároveň říci něco bližšího o životní úrovni tehdejších elit.
S vojenskou funkcí fortifikovaných sídel úzce souvisí další segment výzkumných aktivit, které se zaměřují na detailní výzkum středověkých a raně novověkých militarií a obecně doklady vojenství v hmotné kultuře. V rámci aktivity je rovněž rozvíjena, u nás doposud vcelku opomíjená archeologie bitevních polí (battlefield archaeology), s hlavním zřetelem na středověká bojiště a zanikání lidských sídel v důsledku válečných událostí. V globálním pohledu lze totiž vojenské akce považovat za jeden z faktorů vedoucích k destabilizaci společnosti. A právě konfrontací pramenů archeologických a písemných lze umocnit jejich výpovědní hodnotu a zacílit tak na otázky vlivu válečných konfliktů na tehdejší společnost. Porovnáním několika takto vydefinovaných případů, časově blízkých i vzdálenějších, lze stanovit stykové body, které mohou být příčinou, nebo následkem konfliktních událostí. Takto zacíleným výzkumem by mělo dojít k posunu od základního typologicko-chronologicko-technologického pojetí primárních pramenů (zvl. militarií) k jejich širším interpretačním možnostem ve vztahu k společenským změnám.
Základním výzkumným cílem je archeologicko-vojensko-historická analýza vybraných druhů pramenů (militaria, bojiště, fortifikovaná sídla) ke studiu středověkého vojenství a válečných konfliktů v období 9. až poloviny 17. století. Hlavní důraz je kladen především na období 14. a 15. století, kdy na našem území probíhaly intenzivní válečné střety za markraběcích válek, válek husitských a česko-uherských. Právě militaria bývají téměř jediným, respektive nejčastějším dokladem válečných střetů. Jejich podrobné studium přispívá k jejich základnímu typologickému a chronologickému zařazení a společně se studiem výrobního procesu dovoluje řešit např. otázky intenzity lidských kontaktů (výrobní centra, distribuční modely), ale také zdroje kulturních vlivů a podnětů na domácí prostředí (např. ovlivňování výstroje a výzbroje západní a východní výrobní tradice, technologické inovace). Sledovány jsou však i proměny sémantického a symbolického významu jednotlivých druhů militárií, které v jisté rovině odrážejí hlubší změny v tehdejší společnosti apod. Zasazením těchto základních informací do historického kontextu a prostoru mohou „obyčejné“ artefakty výrazně promlouvat i do dalších otázek jako např. lokalizace konfliktních areálů, ale také k zanikání lidských sídel a proměně kulturní krajiny v důsledku válečných událostí.
K dosažení vytýčených základních cílů slouží dílčí kroky, kterými jsou zejména:
– Probíhající soupis a analýza dosavadních i nově nabytých informací vážících se k vybraným středověkým a raně novověkým militariím, které jsou známy z archeologických nálezových kontextů a sbírkových kolekcí.
– Vybrané artefakty jsou podrobovány materiálovému a technologickému výzkumu s cílem co nejpřesnějšího určení užité konstrukce, materiálů a způsobu tepelného zpracování. Získané výsledky umožňují řešit dílčí otázky jako např. rozšíření technologických inovací, projevy zvýšené produkce militárií v období před a v průběhu válečného konfliktu a v tomto důsledku jejich možné kvalitativní degradace. Předpokládané technologické postupy jsou verifikovány experimentální výrobou, zpracováním a testováním zkušebních vzorků, což umožňuje i studium dobových kovozpracovatelských a výzdobných technik.
– Je prováděna základní rešerše historicky doložených a lokalizovaných středověkých bojišť s důrazem na moravské, slezské a české prostředí. Využity jsou jak prameny písemné, tak archeologické (např. časově homogenní kolekce zbraní nalezené v blízkosti předpokládaného válečného střetu), které mají zvláště pro období husitských a česko-uherských válek vysokou vypovídací hodnotu.
– Jsou vyhodnocovány kolekce metalických artefaktů z vybraných středověkých opevněných sídel, u nichž známe celkem bezpečně jejich dobu vzniku i zániku.
Na základě vytýčených je postupně představována problematika militárií a fortifikovaných lokalit jako jednoho z důležitých archeologických pramenů pro studium středověkého vojenství a konfliktů na našem území.
Výsledkem by měla být sumarizace získaného pramenného fondu a jeho interpretačního potenciálu ke studiu válečných konfliktů zasazených do historického kontextu i krajiny a jejich dopad na utváření, v tomto případě spíše destabilizaci sídlištní sítě a politických struktur.
